terapie mořskou plazmou

Mořská plazma podle protokolu Reného Quintona:

30 x 1O ml

Buněčná regenerace

Francisco Javier Coll, ředitel Laboratoří Quinton Internacional S.L.:

"Mořská voda zpracovaná podle originálního protokolu Reného Quintona obsahuje všechny minerály potřebné pro správné fungování a regeneraci našich buněk a díky iontové biodostupnosti svých prvků dokáže pokrýt jakýkoliv nedostatek minerálů. Náš organismus, naše pokožka, je poškozován z různých příčin: dehydratace, nemoci, kontaminace, nedostatečná výživa. Pro rychlou a přírodní obnovu složení buněk a tudíž pokožky až do hloubky pitná mořská voda vrací buněčnému systému vyrovnanost a vitalitu a regeneruje jej.

Voda je univerzální molekulární a energetické rozpouštědlo par excellence; "nezapomíná" informace, které se v ní rozpustí. Minerály, organické složeniny a genetický materiál uložený v mořské plazmě tvoří biologickou informační matrici, která nám pomáhá při stavech nedostatku a buněčné detoxikace.

Podobnost mezi krví a mořskou vodou umožňuje kompletní buněčnou regeneraci. Požívání mořské vody umožňuje dosáhnout vyrovnanosti organismu, regenerovat buňky a vracet jim vitalitu.

Stopové prvky

Mořská voda zpracovaná podle originálního protokolu Reného Quintona obsahuje pouze stopové prvky. Stopové prvky, které se vytvářejí v moři nebo v zemi, jsou anorganické vzhledem k tomu, že nebyly dříve stráveny živými mikroorganismy. Kromě toho množství každého stopového prvku se mění v každém vzorku a neodráží poměr lidského těla. Je pravda, že na rozdíl od pozemních minerálů je každý stopový prvek nebo esenciální minerál přítomný v mořském prostředí v dokonalém synergickém poměru.

Živočichové se vyvíjeli nejprve v mořské vodě. Během své evoluce živočichové rozvíjeli symbiotickou strategii, aby zajistili své přežití. Jejich adaptace na život na souši byl zásadní evoluční úspěch, který vyžadoval hluboký biologický pokrok - s nejpochybnějšími faktory úspěchu jako schopnost udržovat konstantní pH, minerální složení a teplotu.

Studujeme-li oceán blíže, chápeme jeho zásadní roli v řízení naší evoluce. V roce 1905 položil René Quinton základy svých zákonů osmotické a mořské konstanty - myšlenky, že oceány na Zemi udržují základní stav vyrovnanosti známý jako "mořská konstanta". Díky mnoha letům výzkumu se mu podařilo prokázat, že naše vnitřní tekutiny se řídí stejnými zákony. Jejich zákony se mohou dobře shrnout v tomto hlubokém odhalení: «Jsme skutečné živé mořské akvárium».

V souladu se zákony osmotické konstanty a mořské konstanty René Quinton stanovil následující tvrzení:

Život vznikl z jednobuněčných organismů - předchůdců lidských buněk. Potřeba stálého přísunu minerálních solí, které se nacházely v mořské vodě, kde žily. Mořská voda také usnadnila dosažení rovnováhy mezi kyselostí a zásaditostí, která byla základní pro dosažení homeostaze.
Lidé udržují izotonické vnitřní prostředí podobně jako méně slané oceány, které existovaly, když se před stovkami milionů let objevili první obojživelníci.
«Existuje fyzická a fyziologická shodnost mezi mořskou vodou a vnitřním prostředím organismu».

Náš «vnitřní oceán» podává informaci o našem genetickém vyjádření.

Už od našich prvopočátků vitalita našeho vnitřního oceánu řídí vlastní individuální evoluční gestaci. Před tím, než se u embrya vytvoří nervová trubice, vnitřní oceán neboli «turbulenční tělo», který se vyvíjí na základě amniotické tekutiny, reguluje a inteligentně kontroluje vytváření nervového systému a orgánů.

Na druhé straně organické minerály kumulované ve vnitřním prostředí poskytují vodivé prostředí, které předává fázové a zvukové impulsy z břišní aorty a které postupně rozvíjejí vestibulární oblast mozku embrya. Později tyto «impulsy» budou vnímány pokožkou plodu, která bude postupně stimulovat rozvoj neuronů. Když se narodíme, náš vnitřní oceán vyživuje jednu každou z bilionů našich buněk. Je to tato mimobuněčná tekutina, kde dochází k veškeré mezibuněčné komunikaci a kudy se předává životně důležitá výživa až do buněčné membrány.

Takto každá buňka, která obsahuje svou vlastní genetickou informaci, bude stále zasahována epigenetickými činiteli, které se nacházejí v mimobuněčné tekutině. Studie odhalily, že modifikace mimobuněčné tekutiny mají schopnost kontrolovat buňku při produkci 2.000 nebo více proteinů na základě téže genové sekvence. Výsledkem této dynamiky je, že zatímco genetická zátěž je důležitá pro zdraví a fungování buňky, «operace jedné buňky jsou definovány její interakcí s okolím, nikoliv jejím genetickým kódem».

Oceány obsahují sekvenci homeostaze života - původní genetický kód, který obsahuje a kontroluje evoluci. Minerální, výživová a genetická informace, která se nachází v mořské plazmě, musí "dobít" mimobuněčnou tekutinu a zvýšit buněčnou komunikaci.

Chronické definice kumulace minerálů

Od doby, kdy v oceánech vznikl život, naše vnitřní biologie kompletně závisí na poměru minerálních solí, které se nacházejí v oceánech. Nicméně jelikož žijeme z toho, co nám země poskytuje, znamená, že již nedostáváme surovinu potřebnou pro udržování našeho «vnitřního oceánu». Ze striktně výživového hlediska je biologický terén našeho organismu blokován a «ochuzen o potravu».

Jíme nadměrně v marné snaze obnovit potřebnou minerální rovnováhu organismu. Proto půda, kterou používáme pro pěstování potravin, které konzumujeme, je ochuzena o celé spektrum stopových prvků, které tolik potřebujeme.

Nicméně plankton transformuje minerály v bioaktivní látky.

Mikrobi se živí anorganickými minerály a transformují je do organicko-krystaloidního stavu. Mořská voda obsahuje kompletní spektrum organicko-krystaloidních minerálů transformovaných triliony jednotek zooplanktonu a fytoplanktonu (např. mikroroganismy).

Organické minerály nejsou disponibilní na buněčné úrovni a musejí být transformovány do krystaloidního stavu, aby mohly projít buněčnou membránou a tak kontrolovat buněčnou aktivitu. Minerální krystaloidy jsou biodisponibilní na epigenetické úrovni uvnitř a mimo buňku - ve vzájemné interakci s buněčnou membránou řídí epigenetický potenciál.

Lidé mohou využívat anorganické soli nebo jiné prvky pouze díky tomu, že mají rostlinný život v tenkém střevě ve formě bakterií, které 'chytají' anorganické prvky s atomem uhlíku, které tak mohou být transformovány na organické látky. Bohužel s příchodem antibiotik a rozšíření kandidy byla kapacita střevní flóry transformovat anorganické prvky do organického stavu významně narušena.

Synergetická matrice krystaloidních minerálů mimobuněčné tekutiny hraje integrální roli, která určuje zdraví biologického terénu a tudíž zdraví osoby. Kromě toho množství minerálů a vody v mimobuněčné tekutině určuje kvalitu komunikace mezi buňkami.

V roce 1994 Pischinger, člen katedry histologie a embryologie Univerzity ve Vídni, prokázal, že buňky nejsou v přímém kontaktu mezi sebou a že veškeré mezibuněčné informace (nervové, metabolické, imunologické, cévní a další stimuly) prochází mimobuněčnou tekutinou. Pischinger prohlásil: «Původní mořská voda je nejstarší systém komunikace mezi živými buňkami».

Mořská voda je prospěšná v jejich "živém" stavu.

«Celek se nerovná součtu částí»- Goethe.

Svým výzkumem René Quinton prokázal, že:

mořská voda k výrobě mořské plazmy nemůže být čerpána na libovolném místě;
že mořská plazma je klinicky nadřazená mořské vodě;
že mořská plazma musí být uchována "živá" v mořské vodě, což je základ, v němž se rozpouští.

Svým zásadním dílem «L'eau de Mer, Milieu Organique» (Mořská voda, organická matrice) René Quinton prokázal, že vysušením mořské plazmy se nevratně poškodí "život" minerálů a proteinových komplexů. Klinicky prokázal, že je nemožné obnovit mořskou plazmu a udržovat stejné terapeutické výhody. To je způsobeno tím, že když se plazma vysuší (nebo odpaří), minerály ztratí svůj "živý" krystaloidní stav.

Voda je univerzální, molekulární a energetické rozpouštědlo; «nezapomíná» informace, které se v ní rozpustily. Minerály, organické sloučeniny a genetický materiál uložený v mořské plazmě tvoří biologickou informační matrici, která může zapříčinit náš inteligentní vývoj.

Sám René Quinton to nejlépe shrnul tvrzením: «mořská voda má tendenci udržovat vlastní biologickou aktivitu a buněčnou rovnováhu v živém prostředí. Všechny stopové prvky, které obsahuje mořská plazma, musejí být v roztoku v aktivním stavu».

Bohužel konzumace mořských solí v pevném stavu dodává významný komplex anorganických stopových minerálů, aniž by dodávala biologickou informaci uloženou v mořské vodě.

Obnovení biologického terénu znamená výrazné zlepšení zdraví

Neuchovávat optimální vnitřní prostředí neboli biologický terén je vážný problém pro uchování zdraví. Aby se zachovalo zdraví těla, je nutné stále udržovat homeostazi. Zdravý organický terén je klíčem pro zdraví a krásu a naopak; nemoci se rozvíjejí v degradovaném a blokovaném terénu. Obraz nerovnováhy terénu je spojen s většinou nemocí.

Specifické živiny nemohou vykonávat svou funkci na degradovaném biologickém terénu. Mořská voda zpracovaná podle originálního protokolu Reného Quintona přímo nebo nepřímo obnovuje mnoho níže uvedených polarit a opět nastoluje integritu "vnitřního oceánu". Profesionálové v oblasti bio-terénu zkoumají možnost obnovit rovnováhu a organické obnovení, klíč k "buněčnému mládí" v následujících aspektech:

Zásaditost Kyselost
Parasympatikus Sympatikus
Katabolismus Anabolismus
Jin Jang
Nedostatek Nadbytek
Bioenergetika, Materiální informace
Interní Mentální/Emoční) Externí (Fyzické)
Redukce Oxidace

Vždycky když dojde k nedostatku nebo chronickému hromadění nějaké živiny, hrozí vznik patologie. Kliničtí odborníci se snaží dosáhnout smíření s faktem, že dietní doplněk může vyrovnat jeden aspekt a zároveň poškodit jiný. Například užívání vitamínu B může vyrovnat jednu deficienci, ale stejný vitamín způsobuje chronickou kyselost a dehydrataci vytvářením nadměrného tepla.

To je "zákon snížení účinku", podle kterého množství energie, která je potřebná pro absorpci, asimilaci a eliminaci výživového produktu, je často větší než energie získaná vlastním produktem. Většina dietních doplňků má nízkou absorpci a přenechává tenkému střevu, játrům a ledvinám úkol vyloučit neasimilované prvky, které následně dehydratují a okyselují tělo.

Naopak mořská voda zpracovaná podle originálního protokolu Reného Quintona je absorbována tenkým střevem prostřednictvím pasivní difuze. Vzhledem k tomu, že organické minerály a mořské spolučinitele byly původně stráveny zooplanktonem, nepotřebují aktivní trávení jako požadavek pro asimilaci.

Jakmile bude objeven kořen problému, zbytek se začne odhalovat sám od sebe odborníkovi, který je již vyškolen v léčbě nerovnováhy a používá specifickou terapii s výživovými a bioenergetickými produkty a tak dosáhne optimálního zdraví."