UŽ DELŠÍ DOBU SE NA TO CHYSTÁM... NA CO?

Popsat, co těžké kalibry, tzv. těžké kovy v těle dokážou napáchat za škody. A tím pádem taky v našem životě. 

Měl jsem tu "příležitost" několikrát skoro odejít z tohoto zemského povrchu. Pokaždé se to odehrávalo za vydatného přispění mé volby, trochu vědomé, trochu nevědomé a nějakých aktérů z okolí. Přátelé, rodina, medicínský personál, špitál...

Zvláštní na tom bylo, že se ty situace podobaly. Zánět vedoucí k nasazení antibiotik, antibiotika selhávají, upadnutí do jakéhosi několikadenního komatu, kapačky s "lepším" švýcarským antibiotikem, po několika dnech návrat do těla. 

Normálka, že ano. Háček je vždy v tom, jak si tohle vysvětlit, najít příčiny opakujícího se fenoménu. Protože mám rád bádání, proto dělám, to, co dělám, tedy používám zatím využitelnou část mozku - rozumu a intuice, nenechal jsem to být jako samozřejmou součást života. Tak jako nám tvrdili, že válka a mír je přirozená, že nemoc je normální. Že všude řádí mikroby, dokonce ještě ty nejmenší - říkají jim viry. 

Dnes už to vidím jako milou po-hádku. Takovou násobilku ze základky - opakuj, nauč se zpaměti, hlavně o tom už nepřemýšlej. Ale to mě baví - přemýšlet. Nemám snad používat logickou mysl ?Vždyť mi celou dobu ve škole i doma říkali: "přemejšlej, nebuď blbej, nebo pudeš za policajta". A když jsem to začal dělat, tak mě zase utlumovali" "moc o tom přemejšlíš". Tak já jim asi nerozumím. Čehý - hot.

Stejně zvítězilo bádání. 

Přicházel jsem postupně na to, co všechno moje tělo nedostává a naopak, co v něm nemá být. 

Ta první várka je VÝŽIVA. Ta v mé vlasti byla vždy tak trochu obžerství nekvalitní hmotou. 

Druhá výzva jsou látky či energie, které nemají v těle co dělat. O energiiích, emocích, mentálních přesvědčeních zase jindy. Dnes navrhuju se věnovat FYZIKÁLNÍMU ŠRUMU, SAJRAJTU v těle.

Kromě chemie typu antibiotik, tj. zvláštně vyšlechtěných plísní či podivné vody s chlorem, dnes již i s dalšími látkami typu ženských hormonů, pasty na zuby s fluorem, modifikovaných potravin, ftalátů, polychlorovaných bifenylů, spalin, barev, kosmetiky, oblečení je jedna snad nejjedovatější položka v našem prostředí - tělech.

TĚŽKÉ KOVY.

Namátkou rtuť, kadmium, olovo, arsen, hliník, stroncium...

Všichni je v nějaké formě či vazbě máme v sobě, pokud nejsou jako stopové prospěšné částice, tak jsou pro tělo jedem. A to tělo se snaží je nějak dostat pryč. Stolicí, močí, potem. Ale to není tak jednoduché. Oni mají tendenci se držet jako pijavice a mají schopnost se kumulovat. Kde? V různých orgánech či tkáních. 

Ale já je tam nedal, tak proč tam jsou, a jak se jich zbavím ? To je badatelská otázka.

Dala je tam společnost. Ale aby to nevypadalo tak anonymně, dali je tam odborníci od chemických výrobců po vykonavatele - lékaře. A tak jsem obdržel jako snad každý bezbranný kojenec svou "první dávku". Zní to trochu jak od závisláka na drogách. A vždyť taky jo. Další dávky přicházely ve formě tzv. přeočkování. Později přišla mohutná nálož ve formě "opravy" zubů. Tedy amalgám zdarma od státu. Díky. 

Když jsem zkoušel párkrát úspěšně očkovat a roubovat růži či třešeň, tak ten základ slova je obdobný. Někoho "naočkovat". To vypadá jako dát mu nějakou novou větvičku nebo v našem případě provokační látku, které se už celý život NEZBAVÍ. Jako obojek na psa, který ho musí v parku stále nosit. Jako cejch. 

Přišli první reakce. Tendence k zánětům. Díky, za co soudruzi, za co? A tak přicházela do mého tělíčka na návštěvu různá cizokrajná, cizorodá chasa. Říkají jí "antibiotická léčba". Háček byl v tom, že většina z nich téměř nezabírala. Jak jsem později nastudoval, že například rtut' je tak "šikovná", že zbavuje i tak šílené vojáky jako jsou antibiotika jejich schopností zabíjet život - tu biotu. V očkovacích směskách se také přidávají již dlouho různá adjuvans - takové látky, které vylepšují a prodlužují (údajně) životnost samotných naočkovaných bakterií či virů, jestliže na ně ještě věříš. Mezi nimi jsou takoví "lídři" jako hydroxid hlinitý, fosforečnan hlinitý, fosforečnan vápenatý, hydroxid berylnatý.... Jen třeba ten hliník, který se neodstěhoval do Humpolce, ale do našich mozků, kde vytvářel tendence k zánětlivosti či narušoval schopnost koncentrace, včetně zvýšené únavy či poškozování DNA. Řekl bych, že jsem byl (a vy ostatní také) Velký Pokusný Králík pro dr. Mengeleho. Ale co naplat. Jde o vývoj a tomu musí podlehnout VŠE, VŠE :-)

Ta naše těla jsou však tak geniální, že se rychle učí a dokážou i ty největší hrůzy z "vývoje" někam založit a odvrátit okamžitý konec. Na pozdější dobu. 

No a to byly ty moje konce. Ty zvláštní výpadky proudu, kdy tělo vyhodilo "neschopného řidiče" - mě, aby mohlo několik dnů hladovět. Tyhle podivné způsoby udělá každému, kdo už je móóóc zasviněn. Svinčík se likviduje horečkou, hladem, průjmem... Tak už ta svá těla konečně pochopme. Když už do nich něco zvenku stále cpali, tak se o ně teď starejme, ať jim další část bytí tady uděláme krásnou, čistou, radostnou. 

No a to moje starání mě přivedlo k detoxikačnímu studiu u dr. Jonáše. Mezitím jsem se stále věnovatlsvým bylinkách na zahradě či po loukách a lesích, pak jsem si přidával na hrb další a další studia. Protože moje rebelské já říkalo: "suverénní božská bytost nebude mít v těle sajrajt". 

Po čase jsem ještě jako poslední potvrzení o potřebě hluboké očisty odevzdal najednou tři zuby do zubního hrobu :-) S nimi odešel také poslední hluboce uložený amalgám od mengeleho. A od té doby jedu očistu až do morku. Opravdu do kostní dřeně. Protože i tam se kovy mají schopnost narvat. A my se pak divíme, "proč tenhle kulhá, támhleta má nový klouby, jejda, takovej zdravej a on má ve čtyřiceti raka, jak je todle možný?". 

Dnes už VÍM, ŽE JE TO NEJEN MOŽNÁ, ALE ZCELA LOGICKÝ. A to má badatelský mozek rád. Když k tomu přidám srdce, tak mi vzniká nádherná formulace: 

"S láskou propouštím všechny staré jedy, ať táhnou tam, odkud přišli." 

A můj rebel si vědomě užívá dalšího poznání na tomto srandovním světě.